Posmrtné změny

Z WikiSkript

Posmrtné změny dělíme dle podstaty vzniku na fyzikální, chemické a bakteriálně-hnilobné. Lze je také dělit dle časového horizontu na časné a pozdní.

Dělení dle podstaty vzniku[upravit | editovat zdroj]

Fyzikální změny[upravit | editovat zdroj]

  1. Chlad (algor mortis):
    • Změny na vnitřních orgánech, jejichž nejnižší části jsou více naplněné krví (např. paravertebrální oblasti plic).
  2. Bledost (palor mortis) a posmrtné skvrny (livores mortis):
    • Dojde k zástavě cirkulace a ke kontrakci cév, vlivem gravitace krev klesá a na kůži se cca 1 hodinu po smrti objevují posmrtné skvrny (dle polohy umírajícího) namodralé až červenofialové barvy (krev žilního charakteru, protože přežívající orgány spotřebovaly kyslík).
    • V nejníže položených částech těla (podle polohy umírajícího, většinou na zádech mezi lopatkami a na hýždích, do 24 hodin po smrti je lze vytlačit – na místech, které jsou přímo vystaveny tlaku podložky se nevyskytují).
  3. Hypostáza:
    • Nejnižší části orgánů jsou více naplněné krví.
  4. Posmrtná difuze tekutin:
    • Prosáknutí tkání vystavených tekutinám, které se projeví rozvolněním tkáňových struktur až macerací, kdy je pokožka rozvolněná a odlupuje se v cárech (např. při intrauterinním odumření plodu – fetus maceratus, u utopených).
    • V močovém měchýři se odlupování sliznice projeví zkalením moči (jako by v ní byl hnis), difuze žluči do sliznice žlučníku, únik krevního barviva z cév – posmrtné prosvítání cév.
  5. Posmrtná difuze plynů:
    • Střevní bakterie tvoří H2S, který difunduje do okolí a působí na hemoglobin za vzniku zeleného verdohemoglobinu, který je příčinou zelenošedého zbarvení břišní stěny (pseudomelanosa) a orgánů.
  6. Vysychání zejména v místech, kde je kůže porušena.

Chemické změny[upravit | editovat zdroj]

  1. Posmrtná ztuhlost (rigor mortis)
    • Nastupuje cca 2 hodiny po smrti směrem kraniokaudálním, trvá 2–3 dny (dokud nedojde k autolýze svalových vláken) a pak ustupuje také směrem kraniokaudálním.
    • Je způsobená vyčerpáním ATP, které je nutné pro disociaci aktin-myosinových komplexů.
  2. Posmrtné srážení krve:
    • V důsledku poškození endotelu, uvolnění tkáňového tromboplastinu.
    • Posmrtné krevní sraženiny se označují jako kruory (cruores mortis) – jsou lesklá, poddajná, nelnou pevně ke stěně cévy (na rozdíl od trombu, který vzniká intra vitam – je tuhý, matný a lne pevně ke stěně).
  3. Posmrtné samonatrávení (autolýza):
    • Je způsobeno uvolněnými lysozomálními enzymy.
    • Makroskopicky se projeví odlupováním sliznic, měknutím orgánů a stíráním jejich struktury.
    • Mikroskopicky je nejvíce patrná na jádru – pyknóza (svraštění a ztmavnutní jader), karyolýza, nástěnná hyperchromatóza (chromatin se shlukuje na vnitřní straně jaderné membrány), karyorhexe (rozpad jádra na fragmenty, užívá se i pojmu karyorexe), ribonukleázy štěpící RNA odbarvují původně bazofilní cytoplasmu, glykogenázy jsou příčinou vymizení zrn glykogenu z buněk.
    • Později se buňky rozpadají.
  4. Adipocire
    • přeměna tkání v bělavou, voskovitou až mazlavou hmotu

Bakteriálně-hnilobné změny[upravit | editovat zdroj]

  • Hnilobou nazýváme účast mikroorganizmů na posmrtné autolýze.
  • Důležité jsou zejména hnilobné bakterie produkující plyn – ve tkáních se hromadí plyn, vznikají dutinky, tkáň se stává křehkou a rozpadá se.
  • Mikroskopicky lze prokázat bakterie v cévách.

Dělení dle časového horizontu[upravit | editovat zdroj]

Časné[upravit | editovat zdroj]

Za časné posmrtné změny lze považovat změny , které se vyvinuly zpravidla do 72 hodin od úmrtí. Patří sem:

  • chemické - autolýza, ztuhlost
  • fyzikální - bledost, skvrny, vychladnutí, difuze tekutin a plynů, zasychání

Pozdní[upravit | editovat zdroj]

Pozdní změny vznikají v průběhu dnů, týdnů až měsíců. Patří sem:

  • Chemické - adipocirie
  • Fyzikální - mumifikace
  • Hniloba
  • Skeletizace

Zatímco uvedené procesy probíhají přirozeně a postupně vedou k rozkladu těla, v některých případech dochází k cílenému zásahu, jehož cílem je tyto změny zpomalit nebo zcela potlačit. Takovým zásahem je balzamování. Balzamování představuje specifický zásah do posmrtných změn, jehož účelem je oddálení rozkladných procesů a zachování tělesných struktur. Tento postup se využívá zejména z hygienických, estetických i praktických důvodů – například při převozu těla na větší vzdálenost, při delším uchovávání před pohřbem, nebo pokud má být tělo vystaveno při smutečním obřadu.[1] Z biologického hlediska jde o chemické ošetření těla, kdy jsou do cévního systému a tělesných dutin aplikovány konzervační roztoky (např. formaldehyd, glutaraldehyd, etanol nebo fenol). Balzamace je prováděna odborně vyškolenými pracovníky v souladu s hygienickými a legislativními předpisy.[2]

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroje[upravit | editovat zdroj]

  • PILIN, Alexander. Soudní lékařství. - vydání. Charles University in Prague, Karolinum Press, 2022. 480 s. ISBN 9788024650135.


Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. ↑ Krematorium.cz Úprava zesnulých – Smuteční služby [online]. [cit. 2025-05-30]. Dostupné z: URL <https://www.krematorium.cz/pohrby/smutecni-sluzby/uprava-zesnulych/ >
  2. ↑ Česká republika. Zákon o pohřebnictví a o změně některých zákonů 2001 256/2001 Sb.. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-256>
Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Posmrtné_změny&oldid=503282“